Rozhovor o bytí
Vítej, já zdravím Tě opět při naší konverzaci o jsoucnu. Ano posledně jsme se bavili o úctě k Univerzu. Nyní trochu nastíním téma bytí jakožto člověka v něm.
Vítej, já zdravím Tě opět při naší konverzaci o jsoucnu. Ano posledně jsme se bavili o úctě k Univerzu. Nyní trochu nastíním téma bytí jakožto člověka v něm.
Bij srdce mé, bij!
Bij srdce, bij pro změnu!
Bij srdce mé, pro všechny jenž změnu přijmou!
Zdravíme ty z Vás, kteří mají zde odvahu nahlížet. Nejsme zde pro davy fanoušku ani nohsledů. Nejsme zde ani pro Ty, co hledají nové doktríny. Nejsme zde ani pro Ty, co zde pravdu hledají. Jen zde jsme a pobýváme v daru Otce, jenž ŽIVOT zve se… Toť vše! A vše co k nám přichází v úctě vyslechneme, co skrze nás projeví se zde ve hmotě, s radostí a zvědavostí sledujeme. A je-li dovoleno tak se zde o to podělíme…takže zápis další seslané básně, zapsaný v poslední době během různých komunikací s našimi přáteli za oponou 🙂
Po mnoha dnech, kdy se udály v našich životech velké změny, a my byli vrženi do oblastí poznání, kde běžný smrtelník nemá vstup povolen, se u nás projevovaly a projevují i sekundární neboli vedlejší symptomy této změny. Jednou jste vržení do sfér bytí, kde jen málokomu se povede vyšplhat po stromě dimenzionálního vlákna jenž je stonkem rostliny od Otce Zdroje, která všechno propojuje a tvoří jakési zadní vrátka.
I byla zahrada uprostřed vesmíru, kde modrá obloha i modré oceány a vodstva byly propleteny se zelení rostlinné říše.
V tomto nádherném místě vesmíru se rozhodlo oseti jej zvířecí rasou. Ta splynula se zahradou a byla ji pomocníkem v růstů. Ale neměla se stát tím, co by vývoj popostrčilo. Neboť pouze byla v symbióze tohoto ráje vesmíru.
Pozdrav Otce
Co jest výše člověče? Ty, jenž kráčíš neochvějně čelit výzvám daru života, nebo pobývat v domově Otce?
Co myslíš, že čeká Tě zde v tomto rouše člověčím?
Co myslíš, že u Otce se bude díti?
Slyš mé dítě milované, že nikde strádat nebudeš, neboť já ukonejším Tě v mé náruči.
Já pošlu Ti pomocníky boží, já prosvětlím Ti stezku, abys nezbloudil.
Já mistr Christus Vás opět zdravím. Chtěl bych Vám, milovaní, vyjevit pár pravd o tom, co to jest MILOSRDENSTVÍ.
Je to pocta a dar, který patří těm, jenž poznali na své pouti soužení, bolest a žal. Je to těžce nabytá moudrost Boží, neboť jen ti, co měli možnost zakusit soužení osudů světa, jsou v sobě tuto osvícenost probudit schopni.
1.
Já jsem ten, jenž se vydal na stezku poznání toho, čím jsme, čím nejsme.
2.
Já jsem ten, jenž dostal do vínku od dimenze Otce to, co žádná jiná bytost tohoto vesmíru, neboť každý je výjimečný a má jedinečný plán poznání toho, co jest.
Byla jedna obyčejná světluška bloudící světem a žhnoucí si na svoji cestu svoji září, jakou dostala do vínku. I začala mít touhu vidět dále, nežli dosahoval její svit a záře. Toužila po krásnějším světle, než měly její sestřičky a bratři. A tak prosila každý den o zázrak, jenž by ji přinesl vytouženou jedinečnost.
My Vás zdravíme bratři a sestry, jenž konáte pro nás významné úkoly, důležité pro vývoj nás všech.
Je to již pár časových skoků co se zdánlivě nic významnějšího (dle Vašeho vnímání) neodehrávalo. Ale vězte, že je všude plno dějů a událostí, jenž zapříčiňují posun vývoje. Ano, Vy jenž jste zde nyní vědomě byli aktivováni a konáte významné úkoly, které jste slíbili vykonat, máte naši plnou podporu a bdělost. Jste jedni z nás, jenž konáte pro naši společnou věc, která byla určena již na počátku věků Otcem-Zdrojem a je nevyhnutnou součástí vývoje tohoto vesmíru.