„Pij z pramene poznání, který přináší ti to,
co právě nyní potřebuješ."

Skupina Pramen Poznání

bajka o světlušce

Byla jedna obyčejná světluška bloudící světem a žhnoucí si na svoji cestu svoji září, jakou dostala do vínku. I začala mít touhu vidět dále, nežli dosahoval její svit a záře. Toužila po krásnějším světle, než měly její sestřičky a bratři. A tak prosila každý den o zázrak, jenž by ji přinesl vytouženou jedinečnost.

I stalo se, začalo se její světlo zesilovat a ona začala být šťastná. Ovšem pořád si myslela, že to není ono, tak započala zkoumat ve svém silnějším světle různé odstíny a barvy. Taky si všimla, že díky své silnější záři za ní začínají slepě poletovat můry, které bez vlastního světla slepě následují tu nejsilnější září v okolí a blahořečí ji, že díky ní vidí na cestu.

I vybrala si tu nejsilnější část barevného spektra, fialovou, neboť se v ní cítila blaženě a věděla, že ze všech odstínů je tenhle nejsilnější a přitahuje nejvíce můr následovnic a její bratři i sestřičky se na ní dívají se zalíbením.

Jednoho dne uviděla v dáli zvláštní světlo, které silně zářilo, ale měnilo plynule všechny barvy spektra, které vnímala. Zaujalo ji to a tak se rozhodla prozkoumat tento úkaz. Když se přiblížila, zjistila, že světlo vyzařují spojené světlušky, které spolu spojily své síly, aby zesílily své přirozené světlo a jedna druhé pomáhaly chápat svět v této září v celé jeho kráse.

I připojila se světluška k nim, neboť se jí dostalo pozvání mezi ně. A ona si myslela, že díky své jedinečnosti bude moci celou tu zářící nádheru přetvářet na odstíny fialových odstínů, vždyť přece ona dobře ví, že ty jsou nejlepší! Ale ostatní světlušky setrvávaly ve své nádherné, původní a plné všech možných odstínů duhy měnící se záře, kterou ostatní vnímali jako zlaté přirozené světlo.

 

Počala světluška na ně naléhat, že v tomhle zbarvení se nikam neposunou, nikoho nezaujmou, jen ztrácí přece čas. I započala intenzivněji prosvětlovat skupinku a zvyšovat vibraci až se ocitla v ultrafialovém neviditelném spektru. To vše přece v nejlepší vůli, aby dodala jí tolik milován odstín fialové.

Ale světlušky, jenž ji mezi sebe pozvaly ji začaly vnímat jako temnotu, neboť se dostala do nepřirozeného barevného spektra, které způsobovalo zvláštní černou skvrnu na jejich záři. I rozhodla se skupina, že již poznaly povahu její zvláštní záře, ale jelikož nebyla jim k prospěchu, odpojily ji s úctou a nechaly být v opojení vlastní specifickou září, jaká široko daleko nebyla a která přitahovala už jen pouze noční můry. Ty jako jediné ji pořád vnímaly jako nádherný maják, který jim ukazuje cestu…

Přihlásit se k odběru novinek