O Fatimském proroctví:

„Pokusme se o výklad tří tajemství jako celku. V prvém tajemství je zjevena vize pekla. Ve druhém tajemství Paní vysvětluje, že právě tam upadají duše ubohých hříšníků. Cestou k záchraně je úcta k nebeské rodině. Lidé mají stále možnost zachránit své duše a navrátit sobě pokoj. Pokud dojde k zasvěcení Ruska srdci Paní z Fatimy, bude mír. Jinak bude Rusko rozšiřovat bludy po celém světě a podněcovat války. K aktu zasvěcení nedošlo ani tehdy, kdy v Rusku začala krvavá éra stalinismu. Paní varuje, že pokud nepřestanou lidé urážet Boha, začne další válka během pontifikátu papeže Pia XI. Mnohé národy budou zničeny. Druhá světová válka pak opravdu vypukla.

Ve třetím tajemství je zjevena vize, ve které Paní dosud zadržuje trest archanděla Gabriela nad lidmi. Biskup v bílém prochází se svým doprovodem poničeným městem plným mrtvých. Pak na vrchu u kříže jsou všichni zabiti. S tím souvisí zatím utajovaná část proroctví, kde je zřejmě popisována vážné duchovní krize církve či dokonce příchod Antikrista a apokalypsy. Zda smrtí biskupa/papeže v bílém tyto události začínají či vrcholí není jasné. Fatimské tajemství však končí nadějí, slibem že nakonec Neposkvrněné Srdce nebeské Paní zvítězí a světu bude dopřáno údobí míru.

Je otázkou, nakolik se podařilo Lucii zachovat autenticitu slov Paní z Fatimy. V r. 1917 byla dívkou neumějící číst ani psát. V r. 1921 vstoupila do kláštera, kde byla povinována životu dle přísných náboženských regulí, absolutní kázni a dodržování příkazů představených. Lucia sdělila církvi přání paní z Fatimy nejpozději v r. 1925 (vzývání Neposkvrněného Srdce, zasvěcení Ruska, modlení růžence, slavení sobot). První dvě tajemství však zapsala až v r. 1927, své zápisky však musela zničit. Podruhé formulovala první dvě tajemství v létech 1939-40. A teprve r. 1944 údajně poprvé zapisuje text třetího tajemství. Zapisuje tehdy svou vizi z r. 1917 (anděl s plamenným mečem a smrt biskupa v bílém) a zřejmě i dosud nezveřejněná slova Paní (které jí tehdy znovu Paní diktuje). Otázkou tedy zůstává, kolik ze tří fatimských tajemství sdělených třem dětem v r. 1917 bylo skutečně publikováno a nakolik si uchovaly přesnost.

Vzkaz lidem prostřednictví sestry Lucie chápeme jako připomenutí, že osudy celého lidstva závisejí na každém z nás. Nikoliv jen na těch, kteří jsou u moci světské či církevní, ale skutečně na každém člověku. Sama Paní světla ve Fatimě jasně ukázala, že důležitý je každý člověk bez výjimky a svůj vzkaz předala lidem nikoliv prostřednictvím vysokých církevních či světských představitelů ale tří dětí v chudé části světa. Je třeba, abychom my všichni přijali odpovědnost za náš svět, měli jej v úctě stejně jako našeho stvořitele a byli připraveni nejen brát ale i dávat. A snad je zde i skrytá připomínka ženského božského elementu – tedy toho, že po boku Ježíše vždy stála a stojí Marie aby teprve spolu tvořili celek. „