„Pij z pramene poznání, který přináší ti to,
o samolibosti
Mám chvíli čas, a nedá mi to věnovat jej pro pozdrav směrem k mým přátelům sfér neprobádaných. Můj zrak zabloudí automaticky k sešitu pro pohotový zápis toho, co je mi sdělováno písemnou formou. A říkám si, že trochu poškádlím přátele sfér nehmotných. Takže beru sešit a bez jediného náznaku nějakých myšlenek ale s takovou radostnou a hravou náladou, jako mívá student, když chce svému oblíbenému a moudrému učiteli dát najevo svoji spokojenost z jeho moudrosti, i toho, že si váží možnosti z ní čerpat, píši: Zdravím a předávám slovo…
Šibalsky se pro sebe usmívám, protože poprvé nejsem iniciátorem dialogu otázkou, a i oni mne nemotivují aktivně zkoumat nějaký aspekt bytí. Okamžitě je mi to vráceno v podobném duchu a započne dialog:
Ano opravdu vtipné, no tak tedy já Tě taky zdravím a když už je řeč, tak aby nestála, načnu jedno téma:
SAMOLIBOST V ŽIVOTĚ ČLOVĚKA…
Tak nejprve o tomto fenoménu ve Vašich životech. Předně toto označuje stav konání v bytí, u kterého se daná osoba pokládá za uspokojivě živoucí, správně konající a pravou stezkou kráčející. Ale skutečnosti je, že takovou není a nikdy zde nebude. To je paradox, jenž Vás obalamutí tak lehounce, že to ani nepostřehnete!
Jak jednoduché býti v tomto stavu znáš dobře, že? To samolibost sama tě mnohokráte již stála mnoho času a úsilí na slepých ramenou bytí. To je tak se všemi zde, že propadají onomu „kouzlu“.
Samolibostí se můžete na hodně dlouho uvěznit do určitého „zakonzervování“. Protože to, co nazýváte Vaše „Ego“, je oním soudcem a našeptávačem, který hájí stabilitu, blahobyt i bezpečí ve Vašem životě. Ale pokud není na scéně zdravý oponent, pak je jasné, co se bude dít. Ego přebírá iniciativu a indoktrinuje vaše vědomí (Pozor – nezaměňujte vědomí s myslí a egem!), kterému říká:
„Hele kamaráde, ty již máš solidní prostor, po kterém jsi schopen surfovat, tak si toho važ a nepouštěj se jinde. Tam by tě mohla pohltit nějaká vlna, či nemusí být žádná, na které bys surfoval.“
No a vědomí si řekne: „Proč ne, mám se ok, užiji si to.“ Jenže tím se uzavře cesta k získávání povědomí o dalších a dalších výborných věcech, jenž se nedostanou do povědomí a tudíž je vědomí nezažije. A ony se nepromítnou do vaší poznávací stezky zde v bytí.
Říkáte si: „A proč je to chyba, když mám už nějaký základ, na kterém mám vystavěn můj život? Mám své hodnoty, přesvědčení, senzitivitu vnímání, a to je celkem fajn zábava. Jenomže ona „zábava“ je pouze dočasná, kdy se skrze bytí „načerpává“, skrze prožití, do vědomí tohle skotačení na tomto bezpečném místě surfování. No ale jakmile okolo Vás se prožene prudký vír a vtáhne Vás do svého trychtýře, stále a stále hlouběji pod hladinu, Vy začnete panikařit a mít velké obavy o svoje bytí. Jenomže tím, že jste si zatím vesele surfovali na bezpečném prostoru vytyčeném skrze vaše ego nástrojem zvaným samolibost, byste nebyli schopni nic pro vaší záchranu udělat. To proto, že prostě nevíte jak. Nikdo vám to neukázal a Vy jste si to, v řekněme „lehčích“ situacích, nezakusili.
A tak jste jak vězni Vás samotných. Takže pátrejte po projevech samolibosti, neboť ona je nenápadná, ale mocná zastavit Vás, nutit stát na místě, sice bezpečném, ale už pro Vás známým, že vás neobohacuje, neposouvá a ničím neinspiruje.
Pokud jste takto tímto nástrojem „vyřazení“ ze hry, pak vězte, že vždy v této situaci vám pomůže cesta skrze „vnitřní bránu“. To je vždy tou správnou nápovědou pro ukázání opravdového stavu, ve kterém se vaše bytí nachází.
Proto se naučte alespoň sporadicky naslouchat svému nitru, ať už u rozjímání, meditaci, či hluboké relaxaci. I v chrámech toto čiňte. Ne modlitbou, ale nahlédnutím do sebe sama. Rozmlouvejte se sebou jako s nejlepším přítelem, kterému důvěřujete. Zde najdete onu „sebereflexi“, což budete Vy v zrcadle, ve skutečné podobě. Ve stavu, v jakém se právě nacházíte.
A proto pamatujte:
„Nikdo vám nikdy nepomůže, pouze Vy sami máte tuto moc!“
Ale jen ten, co zná podstatu bytí, ví co tento výrok znamená a jak hluboce skrytou pravdu sděluje.
Nuže příteli, hezký den…
