Je úžasné zjistit z vlastních zkušeností stejné zkušenosti, co hlásají jiní významní mistři života…

Tento text výše přesně vystihuje mé poznání skrze několikaleté období probuzení do nuancí života nad rámec běžného „normálního“ vnímání reality. Nevím jestli tato slova onen člověk skutečně pronesl, ale život mi je potvrzuje…

To, jak se Vám daří nakouknout za opony poznaného světa, Vás silně poznamená. A záleží na Vás jak. Buď to vstřebáte a začnete jít jaksi uvědoměleji se širším vhledem po vlastní stezce, nebo se tím necháte semlít a doslova Vás to vytrhne z reálného života.

Otázkou samozřejmě je, zda je to pro Vás dobré nebo není. No, je to velmi relativní. Protože pokud se tím necháte pohltit, pak si v téhle „blaženosti“ budete připadat šťastní, spokojení. Budete v takové pomyslné bublině, kterou budete neustále posilovat svým konáním a ta bude čím dále odplouvat jako bublifuková sféra od reality.

A je to špatně? No není z pohledu Jsoucna. Je z pohledu těch, co Vás budou hodnotit. A je to utrpení nebo spíše rovnou smrt vašeho původního ega, jenž mělo za úkol Vás chránit a pomáhat chápat bytí v rámci uzamčeného běžného životního prostoru. To bude nahrazeno, podle vašeho nastavení, buď to „našeptávači“, „uchvatiteli“ nebo podpořeno „průvodci“ vyšších sfér.

A jak se dozvíte, kde jste se dostali, do jaké sféry vlivu? To je poplatné tomu, jakou zkušenost jste si zde zadali na počátku pouti zakusit. Takže zda to souvisí s osudem? Pak odpověď je zajisté „ANO“. Souvisí to ale v každém momentě na Vaších kvalitách. Ty určují nuance onoho osudu!

A tak pokud nejste zrovna v kondici, tím nemyslím té fyzické, ale z pohledu vašeho duchovního povědomí a potenciálu rozvoje, budete adekvátně kráčet po nuancích svého osudu, které budou poplatné vašemu aktuálního stavu.

A co se děje v okamžiku „iniciace“ či jak to nazvat? Tak předně procházíte bodem, který byl určen Vámi ještě před příchodem na tento svět a do tohoto života. To Vy sami jste tento bod zařadili do vaší pouti. A Ti, co Vás zde mají oním bodem provésti, bedlivě sledují Váš „stav“ na mnoha úrovních a podle toho je Vám nabídnuta podpora. Ovšem pokud jste ve stavu, kdy jste nejistí, slabí a nevíte vlastně co chcete, pak je tu prostor pro manipulaci. Mohou právě přijít Ti, co Vás začnou vláčet v jejich zájmu, ne Vašem!

A Vy sloužíte jako taková loutka. Pak je tu možnost a prostor požádat o pomoc. Jenže problémem je, že ona osoba je již natolik pod vlivem, že toho není schopna.

A tak se zde vyskytují jedinci, kteří mají za úkol vyhledávat takové lidi a pomáhat jim znovu objevit sebe sama. A myslíte si, že je to samozřejmé, že se jim to vždy povede? Omyl, poněvadž i tito pomocníci jsou vázání karmickým a vyšším principem nevměšování se. Takže pokud nevycítí a není jim ukázáno svolení, pak jen uleví (v tom lepším případě) nebo taky onen stav mohou zhoršit a samotní se částečně vnořit do oné bubliny.

Takže pomalu se dostáváme k obsahu textu onoho Satyananda Saraswatiho.

V době mé iniciace jsem byl naštěstí velmi zemitý a cílevědomý díky celoživotnímu tréninku bojových umění. To mi umožnilo projít oním procesem relativně bez větších problémů (tedy z mé úrovně vnímání se, ne očima přátel a známých-pro ně bylo evidentní, že se se mnu něco děje).

A nebudu Vám lhát, je to velmi náročný proces, poněvadž průnik vašeho vědomí do sfér mimo běžný rámec, je jako býti vnořen do jiného světa. A i přes to, že z onoho světa je Vám poskytována nebývalá podpora, stejně jste vykolejení. Jakoby jste byli vytržení ze starého dobrého světa, ve kterém víte, jak co funguje. Víte jak se zde chovat a co zde můžete očekávat. Jenže vstup do reality jinam Vás uvrhne do naprosto rozdílného způsobu bytí. Tam nic, co si nesete z naší reality bytí, neplatí. Vše je v úrovních daleko přesahujících naši směšnou lidskou logiku a poznání.

Takže pokud věříte vědcům, že vesmír je nekonečný, pak tam platí, že nekonečně mnoho nekonečných vesmírů nenaplní onu sféru, kam nahlédnete. A platí to o každičké pravdě, jenž k Vám je z této sféry přístupná. Neboť ona pravda má nekonečné množství nuancí a je tam v kvantově-relativním stavu vůči Vám, jakožto pozorovateli.

A tak se Vám dostává povědomí o bytí člověka v širších souvislostech. Onen vhled nese ruku v ruce poznání o nutnosti jakéhosi uvědomělejšího nakládání se svým životem a jaksi trpělivý vhled směrem k ostatním. Neříkám, že zrovna empatičtější, to ne. Ale jelikož se Vám poněkud rozjasní onen uzamčený životní prostor a znáte nějaké mechanizmy probíhající na jeho pozadí, pak jste schopni načítat a vnímat, co můžete změnit, či komu můžete býti nápomocni.

Problémem je, když podlehnete sebeiluzi dokonalejšího Já, nežli má okolí. A začnete se chovat jako nějaký spasitel, léčitel nebo jiný chytrolín a vykašlete se na svůj dosavadní život. Postavíte to na své vnímané výjimečnosti třeba tak, že budete pomáhat druhým. A to za každou cenu, uděláte si z toho dokonce živobytí…

Těchto pár pravidel je znakem správně aplikované pomoci. Zajistí co nejefektivnější distribuci Vašeho poznání a s tím souvisejících „darů“ těm, co je náležitě přijmou, aniž Vy vstoupíte do jejich stezek a necháte se ušpinit bahnem, jenž je tam přítomno.

Ty nás v čistotě propojují s životem, po kterém je nám zde souzeno kráčet. Blátem obalených botách nebo bosých nohách oblepených krustou z bahna jiných, nemůžeme plně cítit naši cestu.