„Pij z pramene poznání, který přináší ti to,
co právě nyní potřebuješ."

Skupina Pramen Poznání

Ve víru časoprostorových vývojových stadií

Ano příteli, včera jsme Ti nastínili před snovým odpočinkem ono téma takovou definicí, jenž zní:

„Vývoj je možný pouze zápisem v čase, nikoli mimo něj“

Tak si pojďme toto téma rozebrat do podrobnější rozpravy, jenž to osvětlí.  Vy pak budete moci s tímto nakládat, jako s jedním z faktorů, jenž určuje Vaší pouť v Jsoucnu. Ano včera zazněly i jiné věty o tomto, ale zůstaneme teď u tohoto axiomu, jenž je vlastní každému, kdo v Jsoucnu je ponořen.Ano příteli i my, co pobýváme v nepochopitelné podobě a způsobem, jenž Vás ještě ani neinspiroval v žádné myšlence na toto téma, jsme při vstupu zde tímto zákonem vázání. A nikdo zde tento zákon nedokáže zpochybnit. Ale je možno najít i ty, co se o tohle pokouší a pokoušet budou. I to je cesta jak se o tomto zákoně více dozvědět skrze poznání jeho neměnné podoby, jenž toto Jsoucno charakterizuje.Jistě i Ty, i čtenář se ptá, zda jsou i jiné jsoucna.  Vězte, že jsou, ale ne v tomto časoprostorovém projevu vyvěrajícímu ze Zdroje. Spíše je to třeba brát jako nynější tvůrčí záměr, jejž byste připsali svému Bohu. Tak jest Vážený čtenáři i zapisovateli. Je to jako Váš nádech a výdech, jenž je projevem Vašeho života, tak i Jsoucno jest oním nádechem, aktivní živoucí fázi toho, koho nazýváte Bohem, my Zdrojem.A tak, jak je Váš nádech každý jiný, tak i aktivní fáze projevu Zdroje je jedinečná. A zatímco Vaše fáze nádechu a výdechu jsou určovány Vámi během života, tak jeho jsou pouze v začátku charakterizovány jeho záměrem. Ale pak ponechány svému sebetvoření, jenž dojde samo do bodu, kdy se samo změní na výdech. Tato fáze, jež charakterizuje onen přechod mezi nádechem a výdechem jest nejslavnějším a nejopěvovanějším obdobím onoho Jsoucna. Pak se již ono Jsoucno v pokoji započne smířeno samo se sebou a bohaté o vše, co vytvořilo, vracet do nicoty, jenž započíná onou fází mezi výdechem a nádechem. Ale s novým dechem přichází nové Jsoucno, jež je jedinečné jako i Váš nový nádech. A opět se tento cyklus projeví svoji aktivní fázi, ve které se vytvoří jedinečný konstrukt vývoje onoho Jsoucna.Tak to byl takový velmi obrazně pojatý popis toho, jak my zde víme, že vše se děje. Ale pamatuj, že ač jsme bytosti ze zlaté sféry a jsme schopni nahlížet skrze hranice mezi naší sférou a Zdrojem, stále nejsme těmi, kdo při tvorbě jsoucna se Zdroje přišli jsme. Náš prostor není nad Jsoucnem, ale je jeho součástí na všech úrovních, které Vás napadají. I těch, co ještě jste nepoznali. Je to, jako bys na místě Jsoucna stvořil jeho obraz, jenž září zlatými odstíny světla, které proudí ze zdroje.A ano příteli, mezi námi jsou Ti, co ono Jsoucno obhospodařují, coby Ti nejpečlivější a nejhorlivější zahradníci, jenž tak činí ne kvůli svému chtíči či tvorbě, to ne. My jsme projevy, jež zde jsou takto vloženy s tímto úkolem. Ten nás popisuje, ten jest vším, co nás naplňuje. A tak naše pouť v onom prostoru Jsoucna započíná vždy jako nádherná nekonečná tvorba. Nekonečná jako samo Jsoucno, jež má za úkol pomáhat vývoji Jsoucna v co nejdokonalejší podobu. A každý nádech nám přináší nové a nové možnosti, jak se můžeme podílet na tomto jedinečném tvoření v souladu se záměrem, jenž přichází spolu s oním Jsoucnem. A tak příteli jsme bytosti stejně věčné jako Jsoucno samo i věčné jako jest Zdroj samotný. Jen ne vždy jsme Zdrojem povolání, abychom činili, co jest nám vlastní. To pak Jsoucno je utvářeno tak, že je ponecháno vlastnímu osudu bez asistence Zdroje skrze nás.

Ano ptáš se, jak takové Jsoucno pak vypadá? No my to nevíme, neboť jsme součásti Zdroje a jen skrze jeho dech vnímáme, co Jsoucno jest. A tak můžeme jenom sdělit naše vnímání toho, že ne vždy onen dech bez naší pomoci je plynulý, hladký a ne vždy je naplněna jeho plná kapacita, na kterou byla jeho matrice vytvořena.

Ptáš se zapisovateli na podobu nynějšího Jsoucna? To opravdu není možno popsat, abys tomu porozuměl. Jen Ti můžeme sdělit, že toto Jsoucno je velmi dynamické a jeho tvorba je velmi jedinečná. Jedinečná dle našeho vnímání v tom, že jednotlivé Vesmíry, jak nazýváte Váš poznaný prostor, se velmi liší. Je takové plné odstínů a barev, jenž tyto vesmíry tvoří, že je těžko se zorientovat, kde je nutno pomoci. Tyhle silně zářící barvy, jenž jsou vlastní každému vesmíru, jsou pro nás v částech, kde jste nyní, velmi kontrastně prokládány.  Ty, jenž silně žhnou, nám neumožňují pohlížet na ty, co jsou „zakaleny“. Naším posláním je dohlížet, aby ony zakalené vesmíry byly posíleny, nebo odejmuty, aby nezakalily i ony krásně zářící vesmíry, jenž jsou nádherným světlem.

Tak jistě ptáš se na ten Váš vesmír, ve kterém jsi coby nekonečné vědomí účasten. Ano ten je středem našeho zájmu. Nyní záhadně v tomto kalném a pro nás málem ztraceném vesmíru jsme zahlédli žhnoucí uhlík, jenž jej částečně pročistil z oné zakalené podoby. Jenže onen uhlík jest stále slabým na to, aby dovedl ono místo rozzářit do plného svitu. My jsme onomu místu začali věnovat svoji péči již dávno před tím, nežli jste jako člověk zde byli přítomní. Je to stále vesmír, kde se nedaří rozdmýchat onen žhnoucí uhlík do plné síly, aby zažehnul plný svit. A tento mohl rozsvítit onen vesmír do nádherného světla, jenž by bylo pochodní pro ostatní Univerza, a ukázalo jim svoji nádherou možnosti vývoje.

Ona pochodeň není oslepující, ale je svým zbarvením inspirující. Vede pak Ty, jenž hledají krásy univerza uprostřed nekonečnosti Jsoucna jako lucerny, které osvětlují místa v zahradě, které jsou obzvláště krásné a zajímavé. V těchto místech se pak oni poutníci mohou inspirovat k jejich další pouti.

Pamatuješ to moudro: Jak nahoře tak i dole? Takto příteli je nutno pohlížet na to, jak tento Váš vesmír a Jsoucno nyní jsou nastaveny. Vše se zrcadlí v sobě na tomto principu. A i my, Vy i vše co má existenci na vývoji v tomto Jsoucnu přislíbenou, je na tomto neměnném principu zde pak přítomno.

A tak se pojďme konečně zabývat oním zákonem vývoje v čase zapsaném. Jistě Ti zapisovateli dochází, že i my vnímáme čas tak jako Vy. Ale na rozdíl od Vás jsme schopni na něj pohlížet a pohybovat se jako Vy v prostoru. Umíme se vracet, umíme jít dopředu, umíme v něm zůstat stát a projevovat se při zastaveném projevu Jsoucna. Čas ve skutečnosti je soustava propojených tvůrčím vývojem všech obrazů, jenž tvoří plný a celkový obraz Jsoucna. A skrze tyto obrazy Jsoucna zde všichni jsme schopni jej vnímat a tvořit v něm.

Každá součást Jsoucna, jenž má v sobě umožněno projevovat tvůrčího ducha, je schopna se podílet na celkovém obrazu Jsoucna. A to tím, že skrze sebe do něj vkládá obrázky, jež takto se její tvůrčí vědomí projevují. A tato síla, jež je schopna tohle v Jsoucnu činit, je oním hýbatelem vývoje. Jen je rozdíl zda onen hýbatel umí vytvořit obrázek, či naopak plátno, jenž zakryje mnoho jiných obrázků. A tak ten, kdo je schopen zakrývat obrázky jiných, má v Jsoucnu jedinečnou možnost jej utvářet. Ne že by ti, co obrázky vytvořili a ony byly zakryty tímto plátnem, byli Jsoucnem nevyslyšeni. To ani náhodou! Stejně jako toto plátno i oni mají své místo v něm. Jen tolik neovlivňují celek. A jak je to s lidským pohledem na ovládnutí Jsoucna oněmi, co velká plátna jsou schopni vytvářet? Vězte, že vždy je tu dost nekonečna, abychom případné plátna, jenž by byly manifestací něčeho, co by zahltilo či potlačovalo jakýkoliv obrázek Jsoucna, mohli náležitě korigovat v jeho projevu.

Ano slovo korigovat se Ti pisateli nelíbí. Máš to spojeno se slovem omezování, cenzura, že? Pak věz, že to, co tvoříte jako člověk, se tímto způsobem jen u Vás může dít. Je to na příslušné Vaší úrovni takto zařízeno. A až se naučíte „korigovat“ sebe sama tak, abyste neomezovali nikoho, pak se možná malinko přiblížíte tomu, co konáme.

Vězte, že nic z toho, co my opečováváme, není ztraceno, není změněno. Je to spíše na principech motivující péče korigováno. Pokud ale i tato péče vede k zakalenějším projevům, musíme tohle s náležitou péči odsunout mimo Jsoucno. Tam v tomto meziprostoru je ono prozářeno izolovaně, aby opět mohlo býti součástí Jsoucna. Ne zapisovateli, prostor mimo Jsoucno „ je i není“.  Je to něco, co nemá ani prostor, ani čas, jen je přítomno. A až pak je opět po svém prohlédnutí ryzosti vpuštěno jako to nejmilejší dítě zpět do jsoucna.

To popisuješ náš očistec? Ne, to rozhodně ne. To, co Vy vnímáte jako proces trpění za své skutky, abyste mohli vstoupit do království věčného, je blud. Blud založený na nepochopení poselství, jež Vám bylo předáno na počátku všeho. A tento Váš pohled na svět mimo svět bytí je opravdu velmi vzdálen tomu, co ve skutečnosti jest.

Nic se neděje v Jsoucnu tak, že by ten, jenž jest výše, soudil toho, kdož jest níže!

To jen lineární vědomí uzamčeno v sebeklamu důležitosti takto může se projeviti!

A tak zatímco Vy se snažíte uchopit to, co Vás přesahuje, skrze ty, co jsou Vám podobní. Tak zbytek Jsoucna jest tímto způsobem vnímání, toho co jest, osvobozen!

Nemysli si zapisovateli, že tento Váš náhled jest pouze a jen Vám vlastní. To rozhodně ne! Jen je možná pošetilosti myslet si, že tímto vnímáním sebe a toho, co Vás přesahuje, se posunete dále. Onen způsob vnímání jest stejně jako Vy poplatný tomu, kým jste se stali. Pokud Vám tohle vyhovuje, proč nenechat Vás v tomhle tématu pokračovat. Ale pokud my jsme viděli, že mnoho z Vás jest tímto vnímáním zakaleno, omezováno ve vnímání své krásy a krásy Jsoucna, pak je naší přirozenosti těmto z Vás ukázat možnosti. Možnosti jak nahlížet na sebe a Jsoucno, včetně toho nejvyššího principu, jenž Vy nazýváte Bůh.

A musíme konstatovat, že to, co z Vás vyvěrá, je tak rozporuplné! A i když jsou mezi Vámi Ti, co již dosahují svobody ve vnímání Jsoucna, tak stále Ti ostatní jejich světlo stíní.

Kdybyste jen viděli, jak nádherně se můžete rozsvítit! Ale ty stíny a závoje, jež jste vztyčili okolo sebe, Vás uvěznily v šedých a temných odstínech Jsoucna. A co se děje v takovém prostoru? No jistě že to, co jej popisuje. Tudíž i Vaše vnímání jsoucna je zabarveno tímto příkrovem. Jenže jen ten, kdo odvážně je schopen čelit pravdě a má sílu onen příkrov prosvítit vlastním světlem, jen ten je schopen vidět, co za oním příkrovem jest.

Ano, tohle jest moment, ke kterému byste měli se pokusit nasměrovat Vaší pozornost.

Rozsviť své vnitřní světlo a bude Ti umožněno pohlédnout do neznáma!

Konstrukt Jsoucna, jest dán vždy jeho definicí. A toto Jsoucno popisuje definice jako projev, jenž sám sebe rozsvítit má. A jak to máte si vyložit?

No jednoduše, nespoléhejte na spásu, pomoc a vedení za ruku. Jen Vy sami musíte v sobě vygenerovat onen žhnoucí uhlík, jenž otevře Vám možnosti. A to pak jest možno Vám napovídat a pomáhat. Ne Však činit to, co Vy sami nejste schopni unésti. Ani za Vás rozsvěcovat onen žhnoucí uhlík. My Vám pomůžeme onen žhnoucí uhlík rozzářit, ovšem na Vás vždy záleží a záležet bude, zda o něj budete pečovat, nebo jej necháte vyhasnout a opět se stane doutnajícím popelavým kamenem. Ne Vážení lidé, pokud budete očekávat spásu z nebes, tak ta nepřijde, pokud ji Vy sami nebudete v sobě schopni najít! Ne svatí, ne bohové, ale Vy jste zodpovědní za to, kým jste. Inspirace přichází vždy, a podle toho kým jste, se ona inspirace projevuje. A tak pokud jste v temnu uzamčení, vyhlížíte temno. Pokud jste v záři svého žhnoucího uhlíku nebo ještě lépe, ve světle vašeho probuzeného plamene, to pak k Vám můžeme promlouvat i my i Ti, jež Vám přinesou další pravdy potřebné k tomu, aby tento plamen a toto světlo již nikdy ve Vás neuhaslo.

Toliko poslů k Vám promlouvalo, toliko ztracených pouti zde již vykonáno bylo. Ale zaslepenost jest ve Vás veliká. Upnuli jste se na ty jejž Vám, coby člověku, pomáhat již nemohou. Neboť to, s čím za Vámi přišli, jste obalili do nevzhledného hávu a jen nemnozí tohle poselství nosíte jako zdobné roucho, jenž umožňuje k nám zavítat.

Ano člověče, nesuď druhé a neočekávej soud od nás! Jen Ty sám ponoř se do svého nitra a tam hledej odpuštění. A pak pokud jej najdeš, přijde ona lehkost, jež katapultuje Tě k výšinám. Ony na tebe vždy čekaly a čekati do konce Jsoucna budou. Trpělivost jest zdrojem nikoliv překážkou a tak jsme tady, coby Váš zdroj, jenž pomáhá Vás dovésti ke Zdroji, ke zdroji všeho a všech.

Hmm, musím se zeptat tedy: tak proč tedy naše náboženské systémy fungují a hlásají „svátosti“, které údajně jsou zaručeně pravdivé a dokonce jsou důkazy o těchto „svátostech“ ?

Ale příteli, tohle jest přeci samozřejmost, že tam kde jest zrnko svátosti, je i zrnko nepravosti. A co je nejlepší nežli poznání, co svátost jest a co ne? No přece sám vidíš, co ona „svátost“ dokáže u Vás napáchat. To si myslíš, že je opravdu svátost? Nebo jen pochopení oné svátosti člověkem, jenž jest zmanipulován?

Ok, jak je možné se skrze svátost stát zmanipulovaným?

Ale to je velmi jednoduché. Pokud nemáš v sobě rozdmýchaný uhlík, či alespoň malou jiskru ryzosti, pak ji nenajdeš ani ve svátosti.

Pochybuji, že tady přicházíme s oním uhlíkem rozsvíceným natolik, aby tohle každý byl schopen prohlédnout…

Jistě příteli, to nepřicházíte. Ale jste zde, abyste tohle v sobě našli. Ale pokud jste slepí, pak nezbývá se nechávat vésti jinými. A ti nemusí vždy onu svátost chápat jak je potřeba, aby Vás navedla k rozzáření oné jiskry.

No já myslel, že tady vstupujeme s naplánovanou osnovou života. A je jedno jestli jej prožijeme nepolíbení či políbení duchovnem, nebo v něm uvěznění. Anebo jako jeho svobodní průzkumníci.

To jistě je ta poměrně významná cesta, jak zde lze pobývat coby člověk. Ale je i jiná možnost. A tou je býti jedinečným světlonošem, který jest sám sobě světlem skrze poznání nejvyšších pravd Jsoucna.

No, to zní sice fajn. Ale pochybuji, že jako obyčejný človíček tady toho jsi schopen docílit bez nějaké nápovědy či vědomostí, co si sebou tady vezmeš.

Ne, to není takto vůbec potřeba vnímati. Pokud zde coby člověk vstupuješ do života, je s Tebou vždy někdo, kdo Tě doprovází a je schopen Ti zprostředkovávat vše, na co si vzpomeneš.

No právě „na co si vzpomeneš“… jenže tady si moc toho nevzpomínáme. Přicházíme s čistým harddiskem…

To je vtipné přirovnání, ale není tomu tak. Vždy přicházíte s předem naprogramovaným vybavením, jenž umožňuje po zadání správných kódů spustit podprogram, který umožní přístup k databance (venkovnímu claudu, úložišti, databance…), kde najdete vše potřebné. Ale jen skrze programátora, jenž Vám tyto kódy je schopen do systému zadat.

Tak to jsme sklouzli od duchovního poselství k technickému popisu nás. Začínám si připadat jak umělá inteligence.  😀

Přihlásit se k odběru novinek